V letošním roce skonala ve věku 110 let Angličanka Florence Green – poslední veterán 1. světové války, o rok dříve – 5. května 2011 zemřel poslední veterán – muž, rakouský voják K.S. Schulz, také ve věku 110 let.

Ještě nedávno se mi zdálo, že 1. světová válka se ztratila kdesi v dějinách, ale jak je vidět, její účastníci byli ještě nedávno našimi současníky. A zdálo by se, že v porovnání s obrovskými ztrátami na životech během 2. světové války události té první nejsou tak krvavé.

Připomeňme si suchá čísla ztrát……

–          celkový počet válčících zemí v 1. světové válce  – 62 států z 73 existujících

–          celkový počet zúčastněných lidí – 65 038 810

Celkové ztráty:

– padlí vojáci – 10 066  672

– civilní oběti – 11 440 310

– ranění vojáci –  18 347 425

Rusko:

– padlo –  1 670 000 vojáků a důstojníků

– raněno – 3750 000 vojáků a důstojníků

– ztráty na civilním obyvatelstvu – 1 070 000

– na 1 000 vojáků dosáhly ztráty 45 lidí

Strašná, krvavá čísla!

Naši předkové-kozáci se aktivně zúčastnili válečných operací během 1. světové války. V roce 1914 mělo Rusko nejpočetnější jezdecké jednotky na světě, přičemž kozáci tvořili 2/3.

1. světové války se zúčastnilo:

– 164 jezdeckých kozáckých pluků

– 27 jezdecko-dělostřeleckých kozáckých divizionů

– 5 dělostřeleckých kozáckých baterií

– 30 pěších kozáckých batalionů

Díky vynikající bojové přípravě měly kozácké jednotky minimální ztráty. Tak např. nejpočetnější Donské vojsko mělo následující ztráty:

–  padlí 182 důstojníci a 3 444 mužstva

– ztracen 1 plukovní prapor

Z pohledu celkových ztrát jsou tato čísla nepatrná. Ale je nutno uvést, že za každým číslem je třeba vidět ztracený lidský život a osud člověka, včetně našich kozáckých předků.

Udělalo si lidstvo závěry z této vzdálené války? Bohužel ne! A již za dvě desetiletí byla rozpoutána ještě strašnější a krvavější válka.

1. světová válka skončila podpisem příměří 11. listopadu 1918. Tento den je pak vzpomínán jako „Den válečných veteránů“. Je slaven v celé Evropě, Americe i na dalších kontinentech. Jsou vzpomenuti účastníci všech válečných konfliktů a to i v České republice, která leží na křižovatce světových historických událostí a její zem je prolita krví a to i našich kozáckých předků

Bohužel tento den se nestal součástí ruských tradic.

Všekozácký svaz českých zemí a Slovenska však nezůstal stranou událostí. V souladu s kozáckými tradicemi jsme se rozhodli vzpomenout tento den nikoliv proléváním slz a nářkem, ale vesele, s přáteli, při přípitku dobrým vínem za naše kozáky-veterány a za všechny veterány válek na světě!

Nebylo nutno dlouho hledat místo vzpomínky. V tento den je v České republice vzpomínán i svátek sv. Martina, biskupa v Tours /316-397/, křesťanského mnicha, původně vojáka. Rovněž je 11. listopad v Evropě slaven jako Den vína z nové úrody, které dozrává a víno z předešlého roku je od tohoto data považováno za staré.

Na tento svátek jsme přicestovali na jižní Moravu, kraj pěstitelů vinné révy, již 10. listopadu. Delegaci VSČS vedl ataman – vojskový staršina Michail Dzyuba se svými zástupci esauly A. Manžulou a Z. Dragounem, dále se zúčastnil kozácký plukovník A. Stěpanov, esaulové   A. Grigorjev, V. Kuprejčik, manželky-kozačky a čeští přátelé.  Za místo oslav byla zvolena krásná vinařská vesnice Čejkovice s milými obyvateli, bílým kostelem, zámkem na návrší a co je pro kozáky-poutníky důležité i s útulným hotelem Albor. Večer se uskutečnila poutavá exkurze do vinařského závodu Hotař, kterou provedl majitel moderního vinařství Bořivoj Damborský. Poskytl mnoho zajímavých informací o výrobě vína a samozřejmě pochlubil se vzorky svého mladého vína. V dobré mysli jsme pokračovali v seznamování se s produkcí místních vinařů v jednom ze sklípků, které zde jsou prakticky v každém domě. Zde jsme degustovali 15 druhů ovocných pálenek….. škoda, že podle tradic se vynikající svatomartinská husa podávala až následující den! TJ., mnoho vynikajících nápojů a velmi málo pokrmů. To však byla jen rozcvička, protože svátek byl před námi….

Následující den směřovalo mnoho aut i pěšáků na zámek, kde se odehrávalo hlavní dějství. Na nádvoří, kde se shromáždil zástup lidí a mužský pěvecký sbor zpíval národní písničky se náhle objevil sv. Martin. A protože bylo chladno, ale žádný sníh, přijel na černém koni a přivezl symbolický soudek   mladého vína, které bylo posvěceno a rychle vypito, aby následovala skutečná degustace výsledků práce místních vinařů. Na jedné straně dlouhá řada vinařů se svojí produkcí a na druhé početný zástup toužící ochutnat všechno víno – následovníci Bakchuse i sv. Martina – se k sobě přiblížili a začala náročná práce – neboť degustace, jak se ukázalo, je neméně náročná než vyrobit víno.

Zazněly pozdravy na počest svátku, naše hlasy se spojily ve velký sbor  několika set lidí, bylo cítit vzájemné porozumění účastníků slavnosti a horoucí lásku k patronu všech vinařů – sv. Martinovi. Za krátkou dobu jsem pochopil, že naše kozácké síly nestačí, aby pozvedly pohár  za zdraví  všech žijících a pokoj padlých veteránů. Opustili jsme slavící zámek a odebrali se na oběd  s vynikající svatomartinskou husou /potomkem té husy která prozradila sv. Martina, když se schoval před svými přívrženci po  biskupské volbě za své dobrodiní/.  Při obědě kozáci vzpomenuli  všechny veterány, účastníky válek a ozbrojených konfliktů od 1. světové války až do dnešních dnů. Nechť  jsou jejich duše v Pokoji ve světě míru a porozumění.

Naši kozáčtí předkové věnovali mnoho sil i své životy boji za mírový život svých blízkých a jako sám archanděl Michael stáli na hranici dobra a zla, nepouštěli zlo ke svému domu. My, jejich následovníci pokračujeme v jejich díle.

Sláva Bohu, že jsme kozáci !

Česká republika, jižní Morava, obec Čejkovice. 2012

Autor:
1.zástupce Atamana Všekozáckého Svazu
Českých zemí a Slovenska
Esaul
Alexander A. Manžula, 15.11.2012

Překlad:
zástupce Atamana Všekozáckého svazu
Českých zemí a Slovenska
Esaul
Zdeněk Dragoun