Čeština
Русский
Projekt obnovy vzpomínky na těrského Kozáka – emigranta Karpuškina má nové pokračování
Zachování historické paměti a obnovení vzpomínek na osudy kozáckých emigrantů, občanů Ruského impéria, kteří bez vlastní viny museli opustit svou vlast, je jedním z prioritních směrů činnosti kozáckého sdružení VSČzS (Všekozácký svaz českých zemí a Slovenska).
Důkazem této aktivity je také jeden z projektů VSČzS – biografie těrského kozáka Karpuškina ze stanice Červlenoj, který velkou část svého aktivního života (1922-1945) prožil v Československu.
Popel Viktora Vasiljeviče, který přivezla z USA jeho dcera Nina, spočívá dnes na jednom z moravských hřbitovů.
O životě tohoto člověka a událostech s ním spojených jsme opakovaně psali na našich webových stránkách.
Jeho slavný bašlik (kozácká pokrývka hlavy a součást uniformy), starý 100 let, byl prostřednictvím předsedy Sinodiálního výboru pro spolupráci s kozáctvem ruské pravoslavné církve stavropolské mitropolije, metropolity Kirilla předán Těrskému kozáckému vojsku a nyní je umístěn jako exponát v kozáckém muzeu ve městě Stavropol.
Nová etapa ve vývoji projektu nastala díky účasti na ruském projektu „dědictví těch, kteří opustili vlast“, který s pomocí fondu prezidentských grantů usiluje o realizaci charitativní nadace „Choperci“ ze stavropolského kraje.
Všekozácký Svaz Českých zemí a Slovenska zastoupený atamanem Michailem Dzyubou se stal partnerem tohoto projektu.
Kozákům VSČzS se podařilo uchovat neocenitelné materiály spojené s těrskými kozáky a nejvýznamnějšími z nich jsou ty, které jim zanechal těrský kozák Viktor Vasiljevič Karpuškin.
Právem ho lze považovat za neznámého hrdinu občanské války, kdy bojoval za Rusko na straně tzv. Bílé armády. Ve svých 17. letech velel četě a v 18. letech již celé rotě. Utrpěl bojová zranění a byl mu udělen kříž sv. Jiří. Nikdy nebojoval na straně vnějších nepřátel své země. Jedná se o skutečného ruského vlastence, který většinu svého života prožil v zahraničí a neustále tam propagoval kozáckou kulturu.
Mezi jeho zásluhy patří vytvoření organizace „Kozácký Sokol“ v Česku, založení kozáckého pěveckého sboru a tanečního souboru, které vystupovali nejen na jevišti, ale také před zraněnými vojáky v nemocnicích.
Své vzpomínky zapsal a dokončil až v San Francisku v USA ve věku 88 let. Jeho dcera Nina Ingrišová (Karpuškinová), manželka slavného českého skladatele, emigranta E. Ingriše, byla až do konce svých dnů čestnou členkou, kozačkou Všekozáckého svazu českých zemí a Slovenska. Byla to ona, kdo předal atamanovi Dzyubovi otcův archiv, který je dnes cennou historickou památkou. A mezi nimi je i „Životní příběh V.V. Karpuškina “, jehož zveřejnění se plánuje během realizace tohoto projektu.
Ataman VSČzS byl s paní Ingrišovou po mnoho let v úzkém kontaktu. Rozvinuli se mezi nimi vřelé přátelské vztahy a samotná těrská kozačka Nina Viktorovna vždy podporovala myšlenku převozu památek zanechaných jejím otcem do vlasti.
„Tento projekt lze považovat jako pokračování již dříve započaté spolupráce s Všekozáckým Svazem Českých zemí a Slovenska,“ říká vedoucí projektu “Dědictví těch, kteří opustili vlast” Irina Ščerbaková (Stavropol-Rusko).
V roce 2012 jsem se na světovém kozáckém kongresu setkala s atamanem Michailem Dzjubou a jeho manželkou Irenou. Tehdy jsem poprvé od atamana VSČzS uslyšela jméno těrského kozáka ze stanice Červlenaja Viktora Karpuškina, jehož osud je neoddělitelně spjat s Československem. Později začala naše korespondence s českými kozáky a proběhlo několik dalších přátelských a pracovních setkání.
Výsledkem je, že díky úsilí atamana Dzjuby se bašlik (součást uniformy těrských kozáků) kozáka Karpuškina, který zachovala jeho dcera Nina, vrátil opět do Ruska. Pro těrské kozáky je to cenná památka, vždyť je součástí života jejich krajana, který prošel občanskou válkou, uprchlickými tábory v Evropě a existencí emigranta v Jižní a Severní Americe. Nyní je jeho legendární těrský bašlik uchováván ve Stavropolském muzeu regionální historie.
A v roce 2018 předal Michail Dzyuba ikonu Matky Boží pro rozestavěný kostel ve stanici Červlenaja.
V roce 1945 ji v uprchlickém táboře v západním Německu vytvořil Viktor Karpuškin, který měl k dispozici pouze kapesní nůž a barvy, které seškrábal ze zdi. Předání těchto památek proběhlo prostřednictvím předsedy Synodálního výboru pro spolupráci s kozáctvem, metropolity stavropolského a nevinomiského Kirila, což opět vypovídá o historickém významu těchto předmětů.
A není náhodou, že vladyka podporuje tento projekt, který bude udržovat vzpomínku na ty Rusy, kteří byli nuceni opustit svou vlast. Koneckonců, byli v cizí zemi, udržovali ve svých srdcích pravoslavnou víru, stavěli kostely a dokonce křtili své děti v cizí zemi, čímž zachovávali tradice svých předků.
Během občanské války vládl na území dnešního Stavropolského regionu na jihu Ruska obzvláště tvrdý odpor vůči nové sovětské moci. Na statcích a stanicích nebyla žádná rodina, kde by nedošlo k rozdělení na „rudé“ a „bílé“. Byla to ale obrovská tragédie, při které na obou stranách docházelo k obětem, k vzniku jak hrdinů tak i zrádců.
Je však důležité znát celou historii a to bez nádechu historické konjunktury. O historii „bílých“ kozáků je stále známo jen velmi málo z důvodu nedostatku dokumentů a živých svědků. A tak cenným materiálem je i zmíněný „Životní příběh Viktora Vasiljeviče Karpuškina“.
„Rozhodli jsme se tento rukopis zveřejnit,“ pokračuje Irina Ščerbaková. Koneckonců, obsahuje výpovědi očitých svědků o životě na Kavkaze před a po revoluci. A pak vypovídá i o životě našich emigrantů v zahraničí, o tom, jak snili o návratu do Ruska.
Jsem velmi vděčná za materiály poskytnuté osobně Atamanem Michailem Dzyubou, který v našem projektu souhlasil s tím, že bude konzultantem v oblasti kozáků tzv. dalekého zahraničí, stejně jako pro všechny kozáky Všekozáckého Svazu Českých zemí a Slovenska, kteří jsou našimi partnery. Společně se budeme snažit uchovávat historickou paměť kozáckých emigrantů první vlny. Doufáme také v to, že fond pro prezidentské granty pomůže podpořit naše plány a dá příležitost osobě, která viděla tragédii na vlastní oči a pomůže poznat pravdu o občanské válce a jejích důsledcích z první ruky.
Organizátoři projektu mají rovněž materiály o emigrantech těrských kozáků získaných v Tunisku a Paraguay. Jejich představení širokému publiku je krokem k uchování historické paměti o neznámých hrdinech občanské války pro budoucí generace a k udržení informací o významných událostech minulosti. V rámci projektu se rovněž plánuje o vytvoření dokumentárního filmu a multimediálního portálu.
Elektronické a tištěné verze Karpuškinova rukopisu budou věnovány regionálním knihovnám. Audiokniha založená na materiálech multimediálního portálu a zavedení zvukového doprovodu k videosekvenci v dokumentu umožní seznámit se s těmito informacemi i lidem s postižením (nevidomým a slabozrakým).
Organizátoři věří, že díky práci na projektu se posílí vazby s ruskou emigrací, s ruskými krajany žijícími v zahraničí a vytvoří se lepší předpoklady pro návrat dalších kozáckých historických památek ze zahraničí do jejich vlasti.
https://kazaki.cz/cs/zacatkem-prosince-2016-delegace-vsczs-navstivila-kozacke-stanice-tkv-na-uzemi-cecenske-republiky/
https://kazaki.cz/cs/v-senatu-parlamentu-cr-se-20-9-2016-konala-konference-venovana-95-vyroci-tzv-ruske-akce-pomoci-zacatku-ruske-emigrace/
https://kazaki.cz/cs/delegace-kozaku-vsczs-prijala-pozvani-a-zucastnila-se-ve-dnech-22-23-5-2018-v-parizi-iii-mezinarodni-vedecko-prakticke-konference-revolucni-udalosti-v-rusku-a-osudy-kozactva/
https://kazaki.cz/cs/svaty-archandeli-michaeli-oroduj-za-nas/
https://kazaki.cz/cs/setkani-s-potomkem-bile-emigrace-v-brne/
Sláva bohu, že jsme kozáci!
Náčelník oddílu VSČzS
Sotnik Voráček V.V.
V Praze 04. 12. 2020
