Slavnostní večer «Kozácko – české jednoty» v Praze – Kazaki.cz – Всеказачий Cоюз Чешских земель и Словакии

18. září 2013, v Křišťálovém sále RSVK v Praze, se uskutečnil večer s názvem «Kozácko – česká jednota», spojený s 50tinami Atamana M. A. Dzyuba.

18. září 2013 se v Křišťálovém sále budovy Rukého centra vědy a kultury,odehrálo vystoupení, již známého, folklorního souboru Všekozáckého svazu “Kozáci Vltavy”. Folklorní soubor vystoupil v rámci slavnostního večera Kozácko-česká jednota.

Samotné setkání s českým folklorním ansámblem se z uršitých důvodů nepodařilo. Český folklorní soubor bohužel nedorazil, ale i přesto musíme poděkovat spoluorganizátorům z české strany, sám ředitel Folklorní Oganizace ČR Zdeněk Pšenica dorazil a aktivně se účastnil slavnostní večeře. Kozákům Vltavy proto tedy nezbylo nic jiného, než doslova zpívat a hrát za “dva”.

Koncert probíhal poklidně, když náhle v písni, kterou zpíval chorunžij Nikolaj Kokot, zazněla slova, která mnohé “probudila” a připomněla jim, co je hlavní událostí večera, a z jakého důvodu je večerem svátečním. Právě v tento den, se před padesáti lety narodil budoucí Ataman Všekozáckého svazu Českých zemí a Slovenska – Michail Anatoljevič Dzyuba!

Samozřejmě jsme nepředstírali, že nevíme, kdo v tento den slaví narozeniny, kdo je oslavencem. Již u vchodu do Křišťálového sálu se ozýval bujarý jásot a gratulace. Ale v okamžiku, kdy zazněla, mnohými milovaná, píseň Včelička zlataja, se všechna pozornost uctivě obrátila na našeho baťku Atamana.

V úvodu, náčelník štábu přečetl rozkaz o povýšení kozácké hodnosti, Michailu Anatoljeviči, do hodnosti kozáckého plukovníka. Po té, přečetl dlouhý seznam dopisů, blahopřání a telegramů z různých kozáckých organizací (z Ameriky, Západní Evropy, z matičky Rusi). Nechyběla blahopřání od zástupců Ruské federace, mnoha přátel i příbuzných z různých koutů světa (z Komsomolska na Amuru, Chabarovska, sousední Budapeště), od Atamana z Berlína, Nikolaje Ognjanika, zástupců veřejné správy České republiky a tak dále. Všichni poslali své pozdravy a blahopřání našemu váženému Atamanovi.

Hluboce dojatý Ataman, přijímal gratulace a dary (včetně zbrusu nového počítače od členů Všekozáckého svazu, který předal spolu s blahopřáním jménem všech kozáků- esaul Anatoly Grigoriev), avšak když promluvil jeho zástupce Atamana, esaul A. Manzhula, ve verších, přerušil tok blahopřání a požádal, aby další blahopřání probíhala během rautu.

Sám Ataman, jeho žena i ženský výbor připravil na tuto slavnost – stoly byly plné, nápoje studené, i ty co zahřejí. Hojný kozácký stůl, potěšil všechny přítomné.

Ljubo, ljubo Atamane!

„Не будем громких фраз мы говорить –
Вам 50 и что тут скажешь?
А мы хотим Вам много пожелать –
О нем в стихе коротком не расскажешь.
Пускай в беде не предадут друзья,
Пускай родители здоровы будут,
Веселье, бодрость, верность, доброта
Вас не покинут и не позабудут,
Пусть уваженье, слава и почет
За труд Ваш будет славный
Как награда!
А мы Вас через 50 годков
Опять поздравить со столетьем рады!“