Na základě již tradičního pozvání pana Miroslava Jandory, prezidenta projektu Austerlitz, se kozáci Všekozáckého Svazu Českých zemích a Slovenska zúčastnili vzpomínkových akcí věnovaných 207. výročí bitvy u Austerlitz (Slavkov u Brna) v České republice.

Akce se uskutečnila za finanční podpory Jihomoravského kraje, členů projektu Austerlitz, města Slavkov u Brna, obcí Prace, Tvarožná ve spolupráci s dalšími oblastmi na území bývalého bojiště. Partnery akce byla akciová společnost Česká centrála cestovního ruchu a generálním partnerem byla Společnost Českomoravský cement. Akce se konala za podpory hejtmana jihomoravského kraje pana JUDr. Michala Haška.

Akce se zúčastnilo celkem 900 vojáků v historických uniformách Francie, Varšavského vojvodství, Rakousko-Uherska, Ruska a Pruska, dále se zúčastnilo více než 60 koní a 15 děl. Na akcii přijeli členové historických klubů z České republiky, Slovenska, Polska, Rakouska, Německa, Francie, Belgie, Itálie, Maďarska a Rumunska.

Před začátkem rekonstrukce vojenské historické bitvy, před hosty a účastníky, vystoupil  v uvítacím projevu velvyslanec Francie J.E. Pierre Lévy, generální konzul Ruské Federace v Brně pan A. E. Sharashkin, náměstek hejtmana Jihomoravského kraje pan S. Juránek, starosta města Slavkov u Brna pan Ing. I.Charvát, Ataman Všekozáckého Svazu Českých zemích a Slovenska a vojskový staršina Mikhail A. Dzyuba, který ve svém projevu připomněl, že v této bitvě byla přítomna 85-ti tisícová armáda spojenců a 200-tisícová armáda Napoleona. Břemeno spojené se zaopatřením těchto vojáků padlo na bedra místních zemědělců. V důsledku hladu a strádání zde zemřelo asi 200 tisíc civilistů.

Rekonstrukce této vojensko-historické bitvy trvala 2 hodiny a celá akce byla tradičně na vysoké úrovni. Všichni  přítomní ocenili vysokou profesionalitu práce společnosti Projekt Austerlitz, pod vedením prezidenta p. Miroslava Jandory.

Po skončení rekonstrukce bitvy byla delegace Všekozáckého Svazu Českých zemích a Slovenska pozvána na oficiální recepci, která se konala na radnici města Slavkov u Brna, kde se kozáci setkali s organizátory akce a měli příležitost s nimi pohovořit. Při této příležitosti Ataman Mikhail A. Dzyuba projednával s panem Miroslava Jandorou otázky týkající spolupráce na akci “Bitva u Kulmu – Chlumce 2013″.

Ataman Mikhail A. Dzyuba předal, prezidentovi projektu Austerlitz panu Miroslavu Jandorovi a prezidentovi  Evropské Napoleonské společnosti panu Jakubovi Samkovi,  jubilejní pamětní medaili s názvem “200. let Vlastenecké války 1812″.  Starostovi města Slavkov u Brna panu Ing. Ivanovi Charvátovi předali kozáci Vsekozáckého Svazu Českých zemích a Slovenska zmenšenou kopii jejich praporu.

Po slavnostní recepci se hosté odebrali na balkon, ze kterého před 207. lety pronesl Napoleon svůj historický projev ke svým vojákům, kteří zvítězili v bitvě. Tisíce diváků bylo svědky “historického nesouladu”, jak kozáci Všekozáckého Svazu Českých zemích a Slovenska před zraky přítomných doprovázeli “Napoleona” na balkon. Po uvítacích projevech všichni účastníci sledovali úžasný ohňostroj doprovázený hudbou.

Druhý den se delegace Všekozáckého Svazu zúčastnila ceremoniálu kladení věnců, který se konal nedaleko obce Prace u památníku bitvy u Slavkova zvaným Mohyla míru. Nad vchodem je nápis v latině: “INTERFECTI MEI RESURGENT“. Je to citát z proroka Izaiáše: “Zabiti moji vstanou”.  Nakonec se kozáci pomodlili při zádušní mši konané na počest padlých, kterou vedl nejen katolický kněz, jak tomu bylo dříve, ale i pravoslavný duchovní ot. Miroslav (Vachata).

Stejně jako v předchozích letech, delegace Všekozáckého Svazu, akci zakončila exkurzí v Muzeu „Stará pošta“ a návštěvou historických sklepů na jejím území. (Lev Nikolajevič Tolstoj: “Vojna a mír”). Stará Pošta byla postavena v roce 1785, dnes je to cenná a zajímavá historická památka. Právě zde soustředil, 28. listopadu 1805,  maršál Murat svůj štáb. V ten samý den se zde císař Napoleon sešel se svými maršály. A 2.prosince1805 si zvolil i ruský generál Bagration na tomto místě sídlo pro svůj štáb.

Zde bych chtěl vyzdvihnout aktivní účast kozáků Všekozáckého Svazu, kteří se této akce zúčastnili: náčelník štábu esaul Manžula A.Al, esaul Tsirelnikov N.I., chorunžij Kokot N.N., podcharunžij Morenko I.V., vachmistr Serdyuk V.J., kozácký kandidát Kinzyagulov M.L., kozačka Dzjubová I.V., kozačka Morenko O.S., duchovní Svazu prot. Ot. Miroslav (Vachata).

Trocha historie:

“… V roce 1805 Rusko vstoupilo do války jako spojenec Rakousko-Uherska a Anglie proti napoleonské Francii. Tohoto válečného tažení se zúčastnilo 11 donských pluků. Avšak rakouská vojska byla poražena Napoleonem ještě před příchodem ruských sil. Kozákům tak zbylo zajistit ústup armády M.I. Kutuzova, která mířila k hlavním ruským silám. Kozácké regimenty knížete P.I. Bagrationa Chanženkovy a Sysoevovy pluky se také zúčastnily slavné bitvy u Schongrabenu, kde 5 tisíc ruských vojáků zastavilo 30-ti tisícové nepřátelské vojsko. Po této bitvě bylo pluku uděleno vyznamenání sv. Jiří, které se od té doby stalo jedním z nejvýznamnějších ocenění v ruské armádě.

Rozhodující bitvu u Austerlitz Napoleon vyhrál, ale kozáci bojovali hrdinně při krytí ústupu armády. Zvláště významný byl gardový kozácký pluk Jeho Veličenstva, který kryl ustupující gardy. Tento pluk byl vytvořen 7. listopadu 1796 z kozácké eskadrony gatčinských vojsk, Donských a Čugujevských oddílů, Husarského pluku Gatčinských jednotek a Leib-husarské eskadrony. Tento pluk se proslavil v mnoha bitvách: V bitvě u Austerlitz, kde odrazil francouzskou kavaléri a v sestavě zadního voje Bagrationa do pozdní noci kryl ústup ruské pěchoty při obléhání pevnosti Suomenlinna (dříve Sveaborg) během války v roce 1812. V březnu 1918 byl oficiálně rozpuštěn, ale vstoupil do armády generála Krasnova.

Rakousko a Ruská vojska ztratila 23 tisíc vojáků, kteří padli nebo byli ranění, 180 pušek a 50 praporů, zajatých bylo 20 tisíc lidí. Spojenci měli 100 tisíc lidí, na francouzské straně jich bylo 65 tisíc. Těžké ztráty na straně Ruska byly spojené s panickým úprkem vojáků a důstojníků z válečného pole a ti, kteří neuprchli, byli většinou zabiti nebo zraněni.

Po bitvě u Slavkova po útěku z bojiště začali chodit vojáci Novgorodského pluku bez bodáků a důstojníci bez stuh na šaškách (šavlích). „Součást tohoto vojska  tvořilo 15 tisíc elitních granátníků rezervu a nevystřelili ani jedinou ránu,  takže 100 tisícová armáda Rusů a Rakušanů byla bez větší námahy poražena méně než 50-ti tisíci francouzů” – napsal Napoleon.

V zajetí se mohl ocitnout i car Alexander I. V nastalém zmatku ho opustila jeho družina a na chvíli zůstal na bojišti sám pouze se svým osobním lékařem a dvěma kozáky.

Spojenecká vojska ztratila asi 27 tisíc osob, přičemž většina z nich, asi 21 tisíc byli Rusové. Ztráty francouzů  byly podle různých zdrojů 9 -12 tisíc osob. V bitvě U Austerlitz kozácké gardy kromě raněných ztratily pouze: štábního kapitána Filippova, tři poddůstojníky a 19 kozáků. Pro jejich statečnost jim byla udělena tato vyznamenání: Veliteli pluku plukovníkovi Černozubovi Řád sv. Jiří IV. stupně, kapitánovi Biryukovovi  I. stupeň, poručíkovi Čebotarevovi  a kornetu Žmurinovi byl udělen Řád sv. Anny III. stupně. V roce 1805, začátkem rusko-rakousko-francouzské války, se stala Jermolovova rota součástí armády M. Kutuzova a byla velmi ceněna pro její úspěšné bojové akce. Za odvahu a rozhodnost v bitvě u Austerlizt, byl Alexej Petrovič Jermolov povýšen na hodnost plukovníka.

Po vítězství se Napoleon neodebral do svého polního stanu, aby slavil vítězství se svými maršály. Rovigo vzpomíná: “Strávil jsem s ním celou noc, on zůstal vzhůru na bojišti. Během noci rota jeho eskadrony sbírala pláště ruských uniforem z mrtvých, aby s nimi mohli přikrýt raněné. Císař dal rozkaz zapálit oheň u každého z nich, dále poslal na inspekci vojenského komisaře a neodešel odpočívat, dokud se nevrátil zpátky. Napoleon dal instrukce komisaři svých stráží, aby nenechával raněné bez dozoru, dokud nebudou všichni převezeni do nemocnice. ” O pět dní později podepsal dva dekrety: Vdovy padlých na poli u Austerlitz od generála do posledního vojína obdrží doživotní penzi a jejich děti budou adoptovány císařem a budou vychovávány na jeho náklady, mladí lidé dostanou práci a dívky se provdají. Nezávisle na jejich vlastním jménu, budou mít právo přidat k němu jméno – Napoleon.

Po této bitvě oznámil rakouský císař Franz carovi Alexanderovi, že pokračování v boji je zbytečné. Výsledkem této bitvy bylo vystoupení Rakouska z války a zhroucení Třetí protifrancouzské koalice evropských mocností. Rusko pokračovalo ve válce s Francií ve složení Čtvrté koalice.

Porážka u Slavkova měla velký vliv na ruskou společnost, vždyť ruská armáda byla neporažena od bitvy u Narvy (Tsorndorfská bitva v Rusku, která je prezentována  jako porážka), avšak nedošlo k úpadku ducha ruské armády a ruského lidu.

Bitva vešla do dějin jako “Bitva tří císařů”, neboť proti armádě císaře Napoleona I. bojovali armády rakouského císaře Františka II a ruského cara Alexandra I.“

Autor:
Ataman Všekozáckého Svazu
Českých zemí a Slovenska
Vojskový staršina
Mikhail A. Dzyuba, 4. 12. 2012

Překlad:
Členka Všekozáckého Svazu
Českých zemí a Slovenska
Marie J. Skopalová