Delegace kozáků Všekozáckého svazu Českých zemí a Slovenska, přijela za kozáky žijícími na Slovensku.

Na pozvání potomků kozáků, žijících na Slovensku, delegace Všekozáckého svazu Českých zemí a Slovenska vedena atamanem Michailem A. Dzyubou, uskutečnila řadu setkání ve městech Bardějov, Becherov, Zborov a Svidníku. Delegace navštívila místa odpočinku kozáků a položila věnce k historickým památníkům.

Důvodem pro tuto cestu bylo setkání se žijícími potomky kozáků na slovenském území. Řada z nich se již s kozáky Všekozáckého svazu setkala během roku 2013 a 2014 v Čechách.

V tyto dny, v pondělí 6. října 2014, delegace Všekozáckého svazu na pozvání MO Slovenské republiky přijala pozvání na 70. výročí Karpatsko- Dukelské operace (http://www.kazaki.cz/ru/kozaci-v-karpatsko-dukelske-operaci/). Na Atamanské radě bylo rozhodnuto provést 4. -5.října, při cestě setkání s kozáky žijícími v tomto regionu.

Po cestě dlouhé zhruba 800 km, večer  4. října 2014,  proběhlo první setkání v Dubové, s potomky donských kozáků. Druhý den se delegace, Všekozáckého svazu, zúčastnila Bohoslužby v chrámu sv. Serafima v Bardějově. V nově postaveném pravoslavném chrámu delegaci vřele přijali místní farníci. Po raní liturgii, po prosbě členů delegace, byla v chrámu odsloužena také panychida za pravoslavné vojáky,  kozáky, kteří padli v 1. světové válce. Správce chrámu poté provedl exkurzi po celé budově a ukázal i spodní chrám sv. Cyrila a Metoděje.

Program pokračoval obědem, na kterém pohostinní hostitelé vyprávěli o svých předcích, kteří se z vůle osudu ocitli v těchto krajích. Všechny příběhy byly prakticky stejné. Například historie rodiny Achejevých. Pradědeček jednoho z iniciátorů setkání Jaroslava Achejeva, Petr Achejev, donský kozák ze stanice Velká Orlovka. Při ústupu generála Kornilova byl zraněn a padl do zajetí rakousko-uherskému vojsku, na jaře roku 1915. Shodou okolností se dostal do stejného zajateckého tábora jako generál Kornilov. Generál Kornilov se po úspěšném pokusu o útek vrátil zpátky do Ruska, Petru Achejevovi se to hned nezdařilo. Po dalším, tentokrát úspěšném útěku, aby nebyl zastřelen, kdyby byl chycen, si zaměnil doklady s mrtvým kozákem a nechal si jeho jméno. V tento moment se stal Achejevem, do té doby se jmenoval Petrenko. O tom se jeho děti a vnuci od něj dozvěděli až před jeho smrtí. V 70. letech se spojili se svými příbuznými Petrnko z Donu. A až teprve jeho pravnuk 41 letý Jaroslav plánuje změnit si své jmené z Achejev na Petrenko, jeho 62 letý otec a 16ti letý syn ho plně podporují.

V době setkání byly prodiskutovány různé otázky života kozáků v zahraničí a také plány podpory  kozáckých tradic, společenské činnosti, sjednocení kozáckých rodin do Všekozáckého svazu Českých zemí a Slovenska.

Po obědě pokračovalo setkání ve městě Becherov, delegaci Všekozáckého svazu s radostí přivítali kozáci a farníci v chrámě „Pokrov Přesvaté Bohorodice“. Tento pravoslavný chrám byl postaven našimi předky v roce 1923, skoro v témže roce jako chrám na Olšanech v Praze. V chrámu předal Ataman Michail. A. Dzyuba předal upomínkové předměty a dárky hostitelům. Místní kozáci s hrdostí přijali vlaječky Všekozáckého svazu Českých zemí a SLovenska. Potom otec Jan (Pilko),  představený chrámu, společně s chrámovým chórem, delegacy kozáků a dalšími hosty vydali na Slovensko-Polskou hranici, na horu Dujavu, kde ve výšce cca 800 m.n.m. stojí unikátní památník a hřbitov 1. světové války (označen v polském registru: № 46 Konieczna-Beskidek). Tento památník byl postaven podle návrhu známého slovenského architekta Dušana Samulea Jurkoviče.

Poté, co všichni vystoupali k památníku, měli takřka stejné pocity radosti a strasti. Radost z toho, že se podařila naplánovat návštěva a zorganizovat panychida za ruské padlé v 1. světové válce, položit květy i věnce, pomodlit se. Na druhou stranu hořkost nad tím, jak vypadá tato unikátní stavba, kterou zničila příroda a zub času. Kozáci se rozhodli obrátit se na příslušné orgány a informovat je o stavu této památky a pokusit se také kontaktovat kozáky v Polsku a všemi prostředky pomoct přivést memoriál do důstojné podoby.

Ve večerních hodinách na konci druhého dne delegace VSČzS ještě navštívila vojenské pohřebiště ve městech Stebník a Zborov, kde jsou mj. také pohřbeni předci našich kozáků, kteří zůstali na slovenském území po roce 1917.

Na všech navštívených místech byly položeny věnce, zapáleny svíčky a vzdána úcta padlým.

Národ, který zapomene na svou minulost – nikdy nebude mít budoucnost.

Sláva bohu, že jsme kozáci!

Autor:
Náčelník oddílu kulturně- folklorního
Všekozáckého svazu Českých zemí a Slovenska
Irena V. Dzjubová, 7.10. 2014

Překlad:
členka redakční rady
Adriana A. Kokuňková