Na památném kozáckém hřbitově v Rakouském městečku Peggetz (Východní Tyrolsko) se 8. – 10. června t.r. konala vzpomínka na zesnulé, v dny 67. výročí tragédie v Lienz (vydání běženců – kozáků, 28. 5. – 1. 6. 1945)

9. června 2012 v 11hod. se uskutečnila panychida, kterou vedl arcibiskup Západo-evropský a Ženevský, Ruské pravoslavné církve v zahraničí, metropolita Michail. Spolu s ním sloužili duchovní Georgij Charlov, Evgenij Skopincev a protodiakon Georgij Kobro.

Bohoslužby za mrtvé se zúčastnilo více než 50 kozáků z:

–          Německa („Mezinárodní Svaz donských kozáků“ z Kelna a Hannoveru; „Evropský Kozácký Svaz“ z Kelna; představitel „Sibiřské vyslanecké stanice v Německu“ z Berlína; jednotliví donští a kubánští kozáci z Majnce, Sarbrjukena, Bavorska)
–          Rakouska,
–          Česka a Slovenska („Všekozácký Svaz Českých zemí a Slovenska“),
–          Švýcarska („Kozáci Švýcarska“),
–          Austrálie,
–          Ruska (z Donu, Kaliningradu),
–          Spolky rakouských veteránů a mnoho dalších hostů

Pozvání a následné uvítání na pietní akci provedl předseda sdružení památky „Lienzské tragédie 1. května 1945“ – Michail Rajner, který přežil tragédii jako 5letý chlapec a následně byl vychován v rakouské rodině. Přítomní kozáci vytvořili kruh kolem 18 křížů a modlili se za zemřelé bratry – kozáky. Pamětní akce se zúčastnili také představitelé rakouských úřadů. Zpíval vojenský kozácký soubor „Pravoslavný Don“, který v předvečer piety uspořádal v Lienz dobročinný koncert, v rámci svého turné po Rakousku a Itálii.

V závěru akce předal arcibiskup Michail slovo poslednímu živému důstojníkovi korpusu generála Panvitze, doktorovi Herbertovi Michnerovi (30.7. se dožije 90.let) a profesorovi Haraldu Štadlerovi, který představil projekt internetového průvodce města Lienz a Insbrucké univerzity „Po stopách kozáků“.

Potom se všichni přítomní křížovým pochodem přemístili k místu budoucí stavby pravoslavné kaple. Pozemek se nachází v těsné blízkosti kozáckého hřbitova v Lienz. O budoucí zdání kaple se bude starat rakouský „Červený kříž“.

Kříž k místu bohoslužby nesl pravoslavný mecenáš Anatolij Petrovič Zareckov, který se zasloužil o zahájení stavby kaple. Je třeba zmínit, že předešlý pokus se nepodařil (konkrétně v r. 1970, byl vyhrazen pozemek pro stavbu, stavba se neuskutečnila, kvůli rozepřím mezi kozáky).

Arcibiskup Michail vedl bohoslužbu za zahájení svatého dobrého díla a osvětil základní kámen památeční kaple.

V závěru akce byl A. P. Zareckov vyznamenán pamětní medailí Ruské pravoslavné církve v zahraniční „1000 let Křtění Rusi“, po té pronesl krátké slovo, ve kterém slíbil dokončit započaté dílo a vyzval všechny kozáky ze všech zemí, aby se toho také zúčastnili.

Po skončení akcí byli všichni přítomní pozváni organizátory „Svaz památky kozácké tragédie 1. června 1945“ na oběd a neformální setkání.

Přítomní kozáci se zájmem vzájemně komunikovali a seznamovali se mezi sebou, Atamani kozáckých organizací ladili plány vzájemné spolupráce pro blaho Velkého kozáctva.

O tragédii v Lienz bylo již mnoho napsáno a řečeno, postoj k událostem je nejednoznačný.

Nicméně, my všichni jsme povinni znát a pamatovat si všechny turbulence kozácké historie, v nezávislosti na politickém nebo historickém období.

Předkládám Vám krátkou historickou informaci:

„………..Začátek května 1945. „Kozácký tábor“ pod velením generála Timofeje Domanova odstupuje ze Severní Itálie (region Friuli) směrem do Alpských hor. Kolona kozáků z Donu, Kubáni, Těreka byla složena z 25 000 lidí (mužů, žen, dětí a starců), se táhla mnoho kilometrů. Tisíce koní, povozů, dokonce i několik velbloudů. „Kozácký tábor“ usiloval o to, vzdát se anglickým okupačním vojskům. Tito kozáci patřili do struktury Vermachtu a bojovali na straně hitlerovského Německa, a nechtěli se vzdát svým protivníkům – jugoslávským a italským partyzánům, se kterými ještě nedávno tvrdě bojovali.

Nakonec „Kozácký tábor“ překročivší alpský průsmyk, přišel do rakouského údolí městečka Lienz, které obývalo cca 10 tisíc obyvatel. Tady v údolí řeky Drávy, kozáci a jejich doprovod, zčásti horalé z Kavkazu, rozložili tábor. O tom, že jim britští vojáci nedopřejí očekávanou ochranu – tito běženci, vyhozeni vlnou této nejstrašnějších ze všech válek – ještě nemají tušení. Ještě je čeká umírání při „Tragédii Lienz na řece Drávě“. Dne 28. května 1945, britové nalákali 1500 kozáckých důstojníků pod záminkou „konference“ do pasti a vydali je vojskům SMERŠ (NKVD).

Následně, 1.června, angličané obklíčili beženecký kozácký tábor a uplatnili na nich kruté násilí, mlátili je obušky, pažbami pušek a s použitím bodáků hnali uprchlíky do náklaďáků a transportních vlaků, které je vyváželi do sovětské okupační zóny a předávali sovětským úřadům.

Oficiální důvod: v souladu s Jaltskou dohodou, všichni bývalí sovětští občané podléhají repatriaci. V průběhu vydávání se však odehrávají srdceryvné scény: desítky lidí umírají, otcové střílejí své děti a po té sami sebe; ženy svírající své děti v náručí se vrhají do divoké horské řeky… Utrápené vydané lidi, sovětské úřady posílají do sibiřských lágrů. Pro většinu z nich je to jistá smrt……“

Autor:
Ataman Všekozáckého Svazu
Českých zemí a Slovenska
Vojskový staršina
Mikhail A. Dzyuba, 11. 6. 2012

Překlad:
Tajemnice Atamana pro komunikaci se státní správou, veřejností
a sdělovacími prostředky
Všekozáckého Svazu Českých zemí a Slovenska
Irena Dzjubová, 30. 6. 2012