Představitel Všekozáckého Svazu Českých zemí a Slovenska navštívil Kozácký hřbitov v Lienz

Sotnik VSČzS Stanislav Körner, 20. července 2018, vzdal hold památce obětí Lienzské tragédie

Dne 1. června 1945 se ve východotyrolském Lienz odehrála událost, která se nesmazatelně zapsala do historie ruského kozáctva.

K čemu tehdy došlo?
Na základě dohod z Jalty na přelomu května a června 1945 došlo k „repatriaci“ ruských kozáků, příslušniků XV. jezdeckého sboru Wehrmachtu, kteří chtěli bojovat proti Stalinovu režimu, včetně jejich rodinných příslušníků, ze strany britských vojenských složek, jimž se ruští kozáci v německých uniformách dobrovolně vzdali, orgánům NKVD. Tuto skutečnost ovšem kozáci v žádném případě nemohli přijmout jako reálnou a rozhodnutí řady z nich bylo jasné … než se nechat vydat zpět do Sovětského Svazu, zvolili smrt v chladných vlnách řeky Drávy, která byla po jarních deštích skutečně „dravá“ …

Přesný počet obětí není znám, jedno je však jisté, totiž že přibližně 300 kozáků a jejich žen a dětí našlo místo posledního spočinutí na malém kozáckém hřbitůvku ve východotyrolském Lienz, v místní části Peggetz. Ovšem pouze 4 náhrobky nesou jména lidí pod nimi pohřbených!

Každý rok se na tamním hřbitově koná panychida na počest takto změřených životů a Všekozácký Svaz českých zemí a Slovenska (VSČzS) se této akce pravidelně účastní. V letošním roce náš svaz ovšem delegaci na připomenutí událostí v Lienz nevyslal z důvodu dalších, časově náročných akcí, proto jsem se rozhodl, že v rámci výjezdu na prodloužený víkend do Mayrhofenu v Tyrolích (cca 150 km od Lienz) navštívím „Kosaken Friedhof im Lienz-Peggetz“ a jménem Všekozáckého Svazu českých zemí a Slovenska se pokloním památce našich kozáckých předků. Plán byl jasný a jeho realizace byla otázkou malé zajížďky.

Počasí jako by chtělo samo připomenout tragické události, k nimž na břehu řeky Drávy došlo, bylo zamračeno, bezprostředně po příjezdu na místo začalo drobně mrholit. Poté, kdy byla na centrální pomník vedle zavěšené vlaječky VSČzS položena symbolická bromélie, byla držena minuta ticha za oběti britského „fair“ jednání. V průběhu vzpomínkové akce jsem byl dotazován kolemjedoucími a jdoucími turisty (v bezprostřední blízkosti hřbitůvku vede cyklostezka), co že to tam vlastně je? Paradoxní bylo to, že řada z dotazujících se lidí byli místní, kteří ani nevěděli, kolem čeho vlastně jezdí či chodí. Pokud mi moje lámaná němčina stačila, pokoušel jsem se jim vysvětlit, co se na těchto místech před 73 lety odehrálo … a řada z nich byla překvapena, neboť takovou tragédii ani netušili.

Odjížděl jsem se smíšenými pocity, na jedné straně veliký smutek, na straně druhé veliká hrdost na to, že jsem příslušníkem kozáckého národa a že i touto cestou lze hledat své vlastní kořeny.

Čest a sláva obětem Lienzské tragédie, sláva kozákům!

Sotnik JUDr. Stanislav S. Körner
náčelník oddílu archivně historické služby VSČzS

Lienz, 20. 7. 2018