“S láskyplnou Maslenicí blahopřejeme Všem,
Koláčů hodina přichází kralovat v něm,
Bez palačinek neřekneme sbohem zimě my,
Na píseň, vtip a radosti Vás zveme v tyto dny!”

Ruské centrum vědy a kultury v České republice v Praze uspořádalo, pro studenty studující ruský jazyk a své hosty, sváteční akci: tradiční ruskou “Maslenici”.

Ředitel RSVK, pan Gamza L.A. pozval kozáky Všekazáckého svazu českých zemí a na Slovensku k účasti na této akci. Kozáci nepřišli na návštěvu s “prázdnýma rukama.” Kozáci vystoupili před přítomnými hosty ve folklorním souboru Všekozáckého svazu “Kozáci Vltavy”. Po projevu ředitele Centra, se zápalem a radostí zapívali písně ze svého repertoáru.

Slavnostního koncertu se zúčastnili také profesionální sólisté, členové Svazu: národní umělec Ruska, esaul  Marčenko N.M., a take své jedinečné vokální nadání předvedl umělecký vedoucí sboru “Kozáci Vltavy” chorunžij Byček V.A.

Za potlesku a povzbuzování od publika, “Ljubo” a “Bravo”, kozáci Svazu dokončili svoje vystoupení. Pro kozácký soubor, toto bylo druhé vystoupení, první se uskutečnilo na “Kozáckém bále” v Praze dne 8. března 2013.

Po koncertě pohostinní hostitelé překvapili všechny přítomné tradiční “Masleničním” pohoštěním, na kterém byly hojně nabízeny palačinky s medem, smetanou, marmeládou, různé koláče a nápoje.

Čeští studenti měli, v Křišťálovém sále Ruského centra, zájem nejen o tradiční dobroty, ale i o přítomné kozáky, kteří se s potěšením se nechali vyfotografovat s mladými studentkami. Myslím, že takový krásný svátek nadcházejícího jara si budou dlouho pamatovat všichni pozvaní.

Historické pozadí materiálů z internetu:        

Jak kozáci oslavují Maslenicu

“… Od masopustu do Maslenicy (syropustní neděle) se konaly pěstní souboje. V den jarní rovnodennosti, kdy noc je téměř shodná se dnem, přicházely masleniční oslavy. Kozáci bojovníci od přírody, u nich Maslenica zpočátku nehrála roli zemědělského svátku. V těch časech byla považována za začátek jara, začátek roku, boj mezi jarem a zimou, životem a smrtí, širší pojmem mezi řádem a chaosem. Mytické obrazy zimy a na jara nám umožňují vidět příčinu boje.

Led byl chápán jako most přes řeku, která odděluje ten svět od tohoto, a je místem na pěstní boje. V mnoha vesnicích pěstní souboje začínali od okamžiku, kdy se řeka pokryla ledem. V únoru na svátek Sretenija (Obětování Páně), se podle lidových pověr Zima setkává s Létem, “aby zápasily: kdo půjde vpřed a kdo se má vrátit zpět”, a na Zvěstování “Jaro Zimu překonalo. Vyhnání nadpřirozených zlých sil přes řeku na jaře, zničení mostu, po kterém přišli do tohoto světa,  je symbolizováno tím, že  se spálí čarodějnický strašák (Maslenice). Na Donu oslavy se doprovázeli obecním veselím.

Sousední vesnice se svýma atamany a stařešiny, s vlajkami, se sjížděli na koních k hranicím s veřejnou vodkou. Na hranicích předváděli cvičení v Džigitovce, střelbě z pušky a luku, čistému boji který se nazýval tehdy “šermicijami” a bojovalo se pěstmi. Často až k smrti.

Ve čtvrtek na Maslenicu všichni přicházeli na sraz, ataman vydal rozkaz, že během slavností  nebylo řádění. Pak se kozácká obec – stanice rozdělila do několika skupin. Každá skupina si vybírá svého skupinového atamana, dva soudce a kvartýrmistra. Každé skupině rozdal vlajky a cherugvi. Slavící chodili od domu k domu a na ulicích až do neděle, chodili pěšky i na koních v plné zbroji. Při setkáních skupin zasalutovaly a prováděli ukázkové boje.

V neděli večer vynášeli na náměstí stoly a lavice, uspořádaly je do kruhu a dáli na ně nápoje a občerstvení. Ze všech stran, v čele se skupinovými atamany, se sjížděli skupiny. Přicházeli Atamani s nasekami a starci stavěli kolem vlajky. Vatažní atamani seděli vedle staničního atamana, pak esaulové a starci. Pili na zdraví cara a pak na zdraví vojskového atamana. Každý přípitek byl doprovázen salvou z pušek. Všichni obyvatelé stanice, ženy a děti běželi na náměstí. Po přípitku na zdraví, všichni lidé povstali a všichni se modlili směrem k východu a prosili jeden druhého za odpuštění a políbili se navzájem.

Pak vlajky odnesli zpět do atamanského domu a lidé šli domů. Střety a bitvy, které se konaly na pobřeží řek, hraničních oblasti země, nesly poselství obrany obydleného prostranství a oddělovali od prostoru chaotických sil z jiného světa.

Vojenský začátek je dominujícím v tomto svátku. Vlajky a stoly postavené do kruhu, symbolizují uchráněný a obnovený svět. Výdej vlajek z atamanského domu, pohyb veselících se  skupin z centra na periferii, střety s jinými skupinami, a konečně i odstředivé síly jsou nahrazeny dostředivými silami  – a to všechno se vrací do centra.

Během oslav maslenice v mnoha vesnicích byla postavená sněhová města – říše zimy – s vysokými věžemi a zdmi. Ve středu města byl postaven vysoký hladce ohoblovaný sloup s ozdobami nahoře. Taková městečka se dobývala nad ránem v poslední den Maslenice.

Zvláštnostmi na Sibiři a velmi populární mezi sibiřskými Kozáky byla hra “dobytí sněžného města”. Sněžný hrad se většinou stavěl mimo obec, ale někdy i v centru obce. Zpravidla jej postavily děti v předvečer oslav Maslenici. Někdy postavili tyto města a pevnosti jako opravdové: řezali je z tvrzeného sněhu (kameny) a stavěli “město”, které dosahovalo výšky asi tří metrů.

Hrad strážili pěší a napadali ho jezdci, které na cestě k “městu” sesedli z koní, někdy přímo na koních museli zničit opevněné, dřevěným uhlím malované město. Museli také sebrat láhev stojící u brány nebo vlajku, umístěnou na nejvyšším bodě. Obránci mávali řehtačkami a klepačkami, bičem se snažili vyděsit koně. Pokud byl alespoň jeden “kámen” shozen, “město” se považovalo za dobyté. Vítěze “mydlili” (váleli ve sněhu) a jej odměnili …”

Děkuji Bohu, že jsme kozáci!

Autor:
Ataman
Všekozáckého svazu Českých zemí a Slovenska
vojskový staršina
Michael A. Dzyuba, 12. března 2013

Překlad:
člen redakční rady
Miroslav J. Vachata