Není to rozhodně poprvé, ani naposledy co jsme navštívili pozoruhodné místo na skále, vysoko nad mohutným tokem Labe.

Slunná sobota 14.dubna. Cesta mezi vesnicemi rozesetými od Ústí nad Labem po kopcích a mezi poli až do cíle naší cesty v Dubičkách, rychle ubíhá. Konečně stojíme před průčelím kostela sv.Barbory u hrobu Sergeje Mangašova (1901-1966), donského kozáka ze stanice Platovskaja v Rostovské oblasti. Byli jsme tu loni, abychom nasbírali materiál o tomto muži, kterého potkal nelehký osud porevolučního emigranta, ale také léta skromného štěstí v české pohraniční vesnici. Psali jsme o něm ve stati „Zapomentutý kozák Sergej Mangašov“ (www.militaria.cz). Paní Emílie Růžičková z čp.29, která jako sedmnáctiletá dívenka s Mangašovem protančila nejednu vesnickou zábavu, posvícení, dožínky či sezonní tancovačku v Dubici, již nežije. Zemřela letošního roku ve věku nedožitých osmdesáti let. Rád na ni vzpomínám a dovedu si ji živě představit jak stojí na sále s rukame vbok, kdy kozák Sergej před ní tančí svého oblíbeného kozáčka a celý sál tleská do taktu.

Sergej přišel do ČSR na sklonku roku 1921 spolu se svým starším bratrem Pasi Kulčaginovičem Mangaševem (* 1898). Podle indexu ruského pasového oddělení se psali také Mangeševové. Bratři se rozešli za prací na Slovensku. Sergej se roku 1946 dostal v Čechách do Němci vysídleného pohraničí. Zde spolu se svou manželkou tvrdě pracovali v zemědělství, ale uměli se také velmi dobře bavit. Žili spolu v malém domku v Radejčíně č.8 v sousedství Dubice. Sergej zemřel náhle dne 22.11.1966 ve věku šedesáti pěti let, což není na kozáka v době míru žádný vysoký věk. Pohřben je, jak jsme zmínili, v osadě Dubičky, což je vlastně část obce Dubice.

Pan Růžička, syn paní Emílie, mně vytkl, že se o hrob nikdo nestará, navzdory tomu, že sem stále jezdí zástupy německých turistů, kteří se nad hrobem pravoslavného kozáka podivují. Neměl jsem s sebou žádné nářadí, tak jsem alespoň rukama vyplel trávu kolem skromného hrobu. Znovu jsem si při té příležitosti připomněl kolik takových památek po našich předchůdcích u nás ještě je – a v daleko horším stavu. Péče o ně je jedním ze závažných úkolů Všekozáckého svazu, což nemůžeme opominout, nebo se chovat jako že se nás to vlastně netýká.

Dříve publikovaný článek, čtěte ZDE.

Autor:
1.zástupce Atamana Všekozáckého Svazu
Českých zemí a Slovenska
PhDr. Josef J. Dolejší