Kozáci žijící v Čechách pořádali v Praze 1. února 2020 již VIII. Kozácký bál

Stalo se již tradicí, že první sobotu února, ve společenském sále Na Marjánce, kde se konal každoroční Kozácký bál, zněly nejen tóny valčíku …

Navazujíce na tradice svých předků Kozáci Všekozáckého svazu českých zemí a Slovenska (VSČzS) uspořádali tradiční „Kozácký bál – 2020“. Akce se konala ve společenském sále „Na Marjánce“ v Bělohorské ulici 35 v Praze 6 – Břevnově.

Bál se koná pod záštitou Obchodního zastoupení Ruské federace v České republice.

Za posledních 8 let Kozácký bál v Praze navštívili Atamani a předáci Kozáckého hnutí z Anglie, Francie, Německa, Litvy, Rumunska, Ruska, Běloruska, Kazachstánu a Ukrajiny.

Letos se již VIII. Kozáckého bálu rovněž účastnili hosté ze zahraničí – Kozáci ze Slovenska a Srbska. Většina z účastníků, kteří se zúčastnili bálu, jsou občané České republiky, lidé zajímající se o kulturu a tradice Kozáctva.

V rámci kulturního programu před hosty vystoupili představitelé Kozáctva z Čech, folklórní soubor VSČzS „Kozáci Vltavy“ a taneční škola „Astra Praha“, folklórní soubor „Děvčata“ ze Slovenska a další interpreti. Během celého večera početní hosté a Kozáci tančili za hudebního a písňového doprovodu české skupiny „Superband“ Josefa Noska.

Pro hosty bálu byla připravena tombola, do níž cenami přispěla řada významných sponzorů, a aukce reprodukcí obrazů známého umělce – Kozáka našeho Kozáckého společenství VSČzS Sergeje Morozova. Zvláště je na místě ocenit podnikatele Vlada Sgibněva a Fjodora Podstolného, kteří vložili do slosování tomboly cenné dárky.

V přísálí byl hostům k dispozici „Ruský bufet“ s rozličnými pochutinami a nápoji, který připravila a servírovala Galina Andrejeva.

Mezi čestnými hosty „Kozáckého bálu – 2020“ byli naši veteráni – potomci „bílé“ emigrace, vedení RSVK v Praze (Rossotrudničestvo), vedoucí společenských a dalších organizací. Také mnozí z nich přispěli do slosování naší tomboly svými cenami. Obvzláště je pro nás velice milé, že se Kozáckého bálu každoročně Vladimír Winter, veterán 2. světové války, jenž týden před Bálem oslavil jubileum 95 let.

Případný výnos z dobročinného VIII. Kozáckého bálu – 2020 bude, na základě rozhodnutí Atamanské rady, použit na rozvoj folklórního souboru VSČzS „Kozáci Vltavy“ a Pravoslavného Duchovního centra v Praze.

Tato kulturně-historická akce „Kozácký bál – 2020“ je názornou ukázkou mezinárodní spolupráce a integrace Kozáků do české společnosti a příkladnou prezentací Kozácké kultury a tradic Kozáctva české společnosti.

Citace z vystoupení historičky, rodilé Donské kozačky, Anastasie Vasiljevny Kopřivové žijící v Praze na našem I. Kozáckém bále 8. března 2013:

„Zvuky valčíku se linuly …

            Kozáci, kteří po evakuaci z Krymu, po nuceném vyčkávání na ostrově Lemnos a v Galipoli, po těžké práci v Turecku, Srbsku nebo Bulharsku, přijeli počátkem 20. let 20. století do Československa, neměli ani pomyšlení na nějaké bály. Na sobě měli odřené, roztřepené pláště, potrhané rubašky, a v ranečku na zádech rozervané prádlo, kapesní nůž a lžíce, břitva, u někoho poslední dopis od rodičů, na krku křížek nebo malinká měděná ikonka.

            Nebylo do tance mladým mužům. Do Československa nepřijeli tancovat, ale učit se, vzdělávat se. Všem bylo nejdřív nutno vrátit lidský vzhled: vykoupat, ostříhat, obléci, obout, léčit a dát najíst. Teprve poté mohli zasednout k výuce. Stipendium, tzn. forma podpory, se dostávalo pouze na nejnutnější potřeby.
            První akce s tanci se tehdy pořádaly ne pro dospělé, ale pro ruské emigrantské děti.

            Přibližně v letech 1925-1926 začali z vysokých škol vycházet první ruští absolventi. Pro ně skončil studentský život. Přišel čas vyjít mezi lidi, najít si práci pole své profese a vydělat si první výplatu. Teprve pak bylo možné začít přemýšlet o vlastním bydlení a rodinném životě.

4.prosince 1926 zorganizovali kozáci – studenti vysokých škol svůj první opravdový bál. Od sedmi hodin večera dlouho do noci tancovali a veselili se v Národním domě na Smíchově.

V roce 1928 se stal organizátorem kozáckého bálu Svaz kozáků – absolventů vysokých škol v ČSR.
V roce 1929 byly součástí programu bálu živé obrazy, tvořené donskými, kubáňskými a těrskými kozáky v národních krojích.
V roce 1930, v době světové ekonomické krize, se bály nepořádaly. Ale již od příštího roku se každý rok konalo přibližně 10 ruských bálů, z toho 1-2 kozácké.
Unikátní byl bál v roce 1936, kdy se v Praze konalo 25 ruských bálů. Je možné, že to byl „tanec nad propastí“, neboť všichni pociťovali hrozbu blížících se válečných konfliktů.

            Na tato setkání s tanci se sjížděli hosté z „venkovských okresů“. Setkávali se zde bývalí „staničníky“ (kozáci z jedné stanice), spolubojovníci ze stejných jednotek, studenti. Bylo nutno najímat velké sály: Lucernu, Měšťanskou besedu, Národní domy na Smíchově nebo na Vinohradech, sál na Žofíně.
            Na pozvánkách byl vždy povinně uveden ruský bufet. Nejčastěji na bálech hrál Rubenův orchestr s klasickým bálovým repertoárem, ale od poloviny 30 let se hrál také jazz.

            Drazí bratři kozáci, bály ale nebyly pouze zábavou, ale vždy přinášely užitek. Čistý výnos vždy měl své určení: na podporu chudých ruských studentů, na pomoc hladovějícímu Rusku, na podporu politických vězňů, ve prospěch fondu na stavbu chrámu na Olšanech, na podporu nezaměstnaných, pro ruské invalidy, pro nemocné a chudobné nebo pro dětský letní tábor. Ať i Váš bál přinese nejen zábavu, ale i užitek …“

 

Sláva Bohu, že jsme Kozáci!

Náčelník oddílu VSČzs
Dzjubová Irena

Překlad:
sotnik VSČzS Stanislav S. Kőrner

V Praze, 1. února 2020