Kozáci VSČzS uspořádali 25. července 2020 na předměstí Prahy «Obřad posazení na koně»

Kozácké tradice jsou v Čechách zachovávány a podporovány.

 

V sobotu 25. července uspořádali kozáci „Kozácké organizace VSČzS“ dlouho plánovanou akci „Obřad prvních kalhot neboli posazení na koně“.

Jde o tradiční kozáckou událost,kdy kozácké rodiny začaly učit malé děti (od 2 let) jezdit na koni.

Z mnoha důvodů jsme samozřejmě nemohli úplně přesně zopakovat tradice našich předků, ale pokusili jsme se v přátelské atmosféře zorganizovat a uspořádat svátek pro děti i dospělé.

Akce „Posazení na koně“ proběhla 10 km od Prahy v areálu jezdeckého klubu Agira – jízdárna na louce v lokalitě „Holý vrch“ u městečka Roztoky u Prahy.

Akce se zúčastnili děti ve věku od 2 do 12 let. Děti jezdili na koni po dobu  půl hodiny nebo i déle. Děti a vnoučata kozáků Všekozáckého Svazu Českých zemí a Slovenska mohli jezdit na koni zdarma. Atamanská rada se rozhodla pokrýt veškeré výdaje spojené s organizací akce.

Rovněž byla zajištěna možnost jízdy na koni i pro rodiče (s omezením do 80 kg), takže Ataman VSČzS  nemohl ukázat přítomným prvky džigitovky.

Po skončení akce mohli účastníci společně poobědvat a pohovořit v nedalekém Pivovaru Únětice. Kozáčata, účastnící se akce, obdržela od Atamana VSČzS Michaila Dzyuby jako bonus zmrzlinu.

Den posazení na koně byl slavnostní nejen pro přímé účastníky obřadu, ale také pro jeho diváky.

Zvláště bychom rádi poděkovali jednomu z organizátorů této nezapomenutelné akce, kozákovi VSČzS, sotníku Vladimíru V. Voráčkovi.

Příští rok, dej Bůh každému zdraví a sílu, kozáci naplánují stejnou událost, ve větším měřítku a ještě lépe.

Trocha historie tohoto svátku:

Otec, strýc nebo kmotr zpravidla pomáhali malému chlapci vylézt na koně. Na chlapce se navlékla kozácká šavle „šaška“ tak, jako ve vojenské službě. Chlapec na koni projel na koni tří kruhy před kozáky a celou sešlou společností. V přítomnosti atamana matka sundala synovi šavli, vrátila ji atamanovi a pronesla: „Vezmi ji atamane, služ a kozák musí ještě vyrůst.“

Byly časy, kdy tak kozácká společnost uznala chlapce jako budoucího bojovníka – kozáka, úřady mu pak přidělily půdu, kterou obdělávali jeho rodiče a prováděli obřad posazení na koně i do roka věku chlapce – „když se jen mohl udržet v sedle.“

Jiní se zaměřili na to, aby chlapec dosáhl věku 3 let, a nazvali tento důležitý svátek pro dítě jednoduchým způsobem – „den kalhot“.

Jde o to, že až do tří let chlapec běhal v dlouhé košili a kalhoty si pak oblékli pouze ti, kteří se udrželi v sedle a byli uznáni za kozáky.

Zvnějšku nám to může připadat jako krásný obřad, ale představte si, že jste třeba desetiletý chlapec, a co teprve pětiletý?

Předem Vás připravují „Pojedeš před kozáky na koni – nepokaz to!“ Přitom se musíte vypořádat s nervozitou před mnoha lidmi a jet na koni tak, že uslyšíte drahocenné: „Ljubo!“

Toto „ljubo“ je drahé tím, protože každý z kozáků dobře ví, že ani jeden z nich se nebude přetvařovat, pokud se mu to nelíbí „neljubo“, nebude kozák mlčet, ale je povinen říci, že je něco špatně.

Nic strašného se nestalo, pokud se nějaký z chlapců napoprvé neudrží v sedle. „Bude to plastun!¨ (tzn. pěšák rozvědčík) – bylo možné uslyšet od starých kozáků.

Nechme stranou přísloví, soustřeďme se na hlavní věc, jak bylo u kozáků zvykem od nepaměti, tímto dnem se chlapec stal skutečným mužem s předem shora určeným osudem.

„Hlavní místo pro tradiční obřad není na scéně, ale v samotné existenci kozáků“ –  tak to říkají Kozáci.

Díky bohu, že jsme Kozáci!

 

1.zástupce atamana VSČzS
Mačulin V. A.
V Roztokách u Prahy, 25. 7. 2020

Přeložil: V. V. Voráček